Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad Markovým evangeliem: Mk 3,7-12

Ježíš na farizeje nesesílá tresty, ty měly přijít později, ani nejde do další konfrontace s nimi, nýbrž ustupuje, protože ještě nepřišla jeho hodina. Tak už předtím ustoupil i ze země Heroda Antipy (Mk 1,14) a v mnoha jiných situacích. Ježíš tím také ukazuje, že i my máme častokrát ustoupit těm, kdo nás pronásledují (por. Mt 10,14), a to nejen proto, abychom si dočasně zachránili život, ale hlavně proto, aby se pravda ještě víc rozšířila, jak to vidíme v následujícím verši: Ježíš odchází k moři (odkud mohl na lodi lehce uniknout) a káže na břehu (v. 7). Shromáždil se k němu obrovský zástup lidí z různých okolních krajů – židovských i pohanských (v. 7-8). Pravděpodobně to byli většinou Židé žijící v těch pohanských krajích, ale s nimi jistě přicházeli i někteří pohané s nadějí, že je Ježíš uzdraví a pomůže jim od jejich trápení. Pán Ježíš ani jeho učedníci nedělali žádnou propagaci, neposílali žádné pozvánky na Ježíšovo kázání, ani nikdo dopředu nevěděl, kdy a kde Bude Ježíš kázat. Lidé přesto přicházeli v celých zástupech, protože slyšeli a viděli svědectví těch uzdravených. Při tom obrovském davu bylo jen pochopitelné, že se na Ježíše všichni valili, hrnuli, ba přímo útočili, snažíce se jeden druhého předejít a co nejdříve se Ježíše dotknout v naději, že se uzdraví. „Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.“ (v. 10). Proto učedníky požádal, aby měli připravenou lodičku (v. 9), aby mohl před tím obrovským návalem ustoupit a odpočinout si, ale hlavně, aby mohl z lodi kázat. Když byl s učedníky na lodi a odrazili od břehu, lidé se na něj přestali tlačit a Ježíš tu situaci využil, aby ke všem promluvil. Nad vodní hladinou se jeho hlas krásně rozléhal. Ve v. 10 je v originálu místo slova „choroby“ doslova „biče, metly“. To proto, že nemoci jsou Boží metlou sloužící k trestání a napravování lidí. Nečistí duchové před ním padali na zem a křičeli (v. 11). Tím se samozřejmě myslí, že lidé posedlí nečistými duchy padali na zem a křičeli. Posedlý člověk však nevládne svým tělem, ale vládne jím zlý duch. Při konfrontaci s Božím Duchem se hned pozná, co koná ten člověk sám a co koná zlý v něm. Zlí duchové nepadali před Ježíšem z úcty, ale ze strachu. Padali, jakmile ho viděli, protože při setkání s Ježíšem byli okamžitě přemoženi. Zakazoval jim křičet, protože jejich křik mohl působit jen nepokoj a pobouření lidu, přesto že vykřikovali pravdu: „Ty jsi Syn Boží!“ (v. 11). Církevní otcové, kteří vystupovali proti Ariánům, poukazovali, že tito bludaři, kteří nechtějí Krista nazvat Synem Božím, mají o Spasiteli horší mínění než nečistí démoni.