Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad Markovým evangeliem: Mk 3,20-35

Pak sv. Marek staví před naše oči další situaci, kdy Ježíš opět vešel do domu a shromáždil se kolem něho, tedy i kolem domu, kdy byl, velký zástup. Přišli tam jeho příbuzní a chtěli se ho zmocnit, protože říkali, že se pomátl (v. 20-21). Tyto dva verše jsou vykládány dost různě. Doslova je řečeno: „uslyšeli o tom jeho“. Jen ze souvislosti rozumíme, že pod slovem jeho se myslí pokrevní příbuzní. Také není jasné, proč se ho chtěli zmocnit, či přesněji „uchopit“. Někteří myslí, že ti příbuzní v Ježíše věřili a chtěli ho ochránit od útoků farizeů a od náporu zástupů. Správnější je ale podle všeho výklad, že šlo o příbuzné, kteří Ježíše neměli za proroka, a byly ovlivněni řečmi farizeů, kteří sami o Ježíšovi šířili ještě horší věci - že má zlého ducha a koná v moci zlého (v. 22). Ježíš na jejich slovní útok odpověděl několikanásobným přirovnáním, jejichž smysl je takový, že pokud bojuje satan sám proti sobě, je třeba očekávat pád jeho království (v. 23-25). Pak Ježíš mluví o spoutání siláka a vyloupení jeho domu. Ježíš je ten silnější, který osvobozuje od démonické spoutanosti – ne jen nějak zdánlivě, ale skutečně, plně a v té nejvyšší autoritě a moci. Pokud by někdo vymýtal čerta ďáblem nebo lépe řečeno satanem, pak to není skutečné osvobození, ale Ježíš osvobozuje skutečně, jen on a právě on, má tuto moc, protože je Božím Synem, jak o tom svědčí celé Markovo evangelium. Pak je varuje před neodpustitelným hříchem proti Duchu svatému. Oni se rouhali Duchu svatému, protože o Ježíši, který vyháněl démony mocí Ducha svatého, řekli, že je vyhnání mocí ďábelskou (v. 28-30). Zákoníci byli svědky působení Boží moci, a nazvali to, že to působí ďábel. Tento druh rouhání označil Pán Ježíš za hřích, který nebude nikdy odpuštěn.

V závěru 3. kapitoly se setkáváme s Ježíšovou Matkou. Přišla spolu s ostatními příbuznými. Ježíšova slova: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ (v. 33) mohou vypadat, jako by si své Matky nevážil. Pán Ježíš ale dobře věděl, co je v jejím srdci. Věděl, že jeho Matka se neztotožňuje s pomluvami, kterým uvěřili ostatní příbuzní. Když pak Ježíš ukázal na své posluchače a řekl: „to je má matka a moji bratři“ upozornil tím, že není pouhým člověkem, synem Marie, ale skrývá v sobě i vyšší podstatu, totiž Božskou přirozenost. Jeho prvořadým úkolem není starost o rodinu, ale starost o spásu duší. Proto byl Otcem poslán na svět. A právě upozorněním na svůj Božský původ, přirozenost a poslání, vyznamenal svou Matku nad všechny ženy, neboť ona je skutečnou Matkou Spasitele a Boha.