Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad Markovým evangeliem: Mk 3,13-19

Řekli jsme, že sv. Marek zaznamenal téměř reportáž o Kristově misijním působení na této zemi, jak o tom v Římě kázal apoštol Petr. Při tom musel samozřejmě zachytit i zprávu o ustanovení apoštolů, kteří už v té době, kdy Marek psal (kolem r. 55), hlásali Kristovo evangelium po celém světě. Před tím než si Pán Ježíš vybral těchto dvanáct sloupů své budoucí církve, kterou právě zamýšlel založit, vystoupil na horu (v. 13). Podle Lk 6,12-13 se tam celou noc modlil a apoštoly pak ustanovil za svítání. Modlil se na hoře, aby pro ty vyvolené vyprosil milost Boží, která sestupuje shůry. Modlitba té noci byla Ježíšovým nejosobnějším a nejniternějším společenstvím s Otcem. Z této Ježíšovy modlitby vzešla koncepce církve Boží. Lidé si k prožití nejužšího společenství se svými nejdražšími - v manželství nebo i v společnosti přátel při různých oslavách a večírcích – volí čas nočního odpočinku. Boží Syn toto ústraní využívá pro společenství s Otcem, ze kterého se rodí dílo spásy pro celý svět. Ta noc se rozjasnila jako den (Ž 139,12). Byl to večer a bylo to jitro, v němž povstalo nové stvoření (Gn 1,5), krásnější a dokonalejší než to první. Z té noci předcházející dni, z těch Spasitelových modliteb, ze zásluh té modlitby a z úpěnlivého volání Syna k Otci měla vzejít církev Boží, nevěsta krásná a neposkvrněná, přinášející všem radost a spásu. I my máme následovat tento Spasitelův příklad a usilovně se modlit za kněžská a řeholní povolání. Zvlášť ho v tom mají následovat ti povolaní, které volá, aby se stali duchovně plodnými nástroji posvěcení, znovuzrození a spásy duší.

Ježíš povolal, ty, které si vyvolil. Záviselo na jeho rozhodnutí, koho chce mít svým apoštolem. Na tu horu za ním nevystoupil zástup, ale jen ti, které už předtím povolal, aby ho následovali. Z nich si nyní vybral dvanáct apoštolů a povolal je znovu – k dalšímu, ještě vážnějšímu úkolu. Těch, kdo uposlechli povolání jít za ním a vystoupili s ním na tu horu, bylo tedy mnohem více. Ale jen dvanáct z nich ustanovil apoštoly. Povolaní s ním vystoupili na horu, také proto, aby měli účast na jeho úzkém společenství s Otcem. Tak v Kristově církvi vždy jsou někteří povoláni k tomuto užšímu obecenství s Ježíšem a z nich si vybírá své apoštoly. Vybírá si ty, které si vyvolí. Ne ty, kteří se sami nabídnou. Později jim řekne: „Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem vyvolil vás...“ (J 15,16). Povolání není rozhodnutím člověka, je to na rozhodnutí Pána. Člověk to jeho rozhodnutí může svobodně přijmout anebo odmítnout. Do duchovního povolání se tedy nemáme vtírat proti Boží vůli ani se mu proti jeho vůli nemáme vzpírat. Při tom vyvolení Ježíš jistě bere ohled na schopnosti a možnosti, které vložil už do našeho charakteru. Tyto své možnosti máme ale posuzovat očima víry a očekávání, že bude působit i jeho milost a moc. Ta milost naši přirozenost neruší, ale očišťuje ji, posvěcuje a zdokonaluje. Vyvolení se vždy děje bez jakýchkoli jejich zásluh vyvoleného. Povolaní „přišli k němu“. Nevěděli přesně, k čemu je volá, ale pro svůj vztah k Ježíši a protože už předtím se rozhodli jít za ním, byli teď ochotní a pohotoví konat všechno, co jim přikáže. K čemu je vlastně ustanovil? „Aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy.“ (v. 14-15). Prvním a hlavním úkolem apoštola je být s Ježíšem! Potom, když je s Ježíšem a Ježíš s ním, může v Ježíšově autoritě a moci kázat i vymítat zlé duchy. Dřív než je poslal kázat, tak je vyučoval. Při tom vyučováním jde hlavně o zformování jejich charakteru, o přijetí Ducha a myšlení Ježíšova. Pak uvádí jména apoštolů. Petr je vždy jmenován jako první. Sv. Marek tu jen poznamenává, že toto jméno dal Ježíš Šimonovi. Nezmiňuje se o Šimonově povolání, při němž mu Ježíš to jméno dal (J 1,42), protože psal podle Petrova kázání. Petr o svém povolání a vyvolení nekázal, byla to samozřejmá informace, kterou všichni posluchači věděli. Pokud bylo třeba to někomu vysvětlit, tak to udělali právě Petrovi spolupracovníci a průvodci. Jakubovi a Janovi – synům Zebedea - dal Ježíš přezdívku Boanerges, což znamená synové hromu nebo bouřliváci. To pojmenování souviselo s jejich povahou. Pán využil jejich charakter, aby hřměli slovo Boží po celém světě a osvěcovali mysli lidí jako blesk. Někdo by se mohl zeptat, proč Ježíš vybral za apoštola i Jidáše, když věděl, že ho zradí. Mohlo k tomu být více důvodů. Když si ale uvědomíme nesmírnou lidskou slabost, můžeme obdivovat Spasitelovu prozřetelnost a působení jeho milost, díky níž z dvanácti apoštolů odpadl jen jeden. V dnešní církvi je to skóre spíš opačné. Musíme si ale připomenout i to, že v hodině zkoušky, při zatknutí v Getsemanech, ho opustili všichni. Jeden pak měl odvahu dostavit se po kříž a dalších deset se navrátilo o něco později. I dnes se tedy mnozí odpadlí apoštolové mohou ještě ke Kristu navrátit.